Kočka a léky

 

 

Aplikace léků

Aby kočka lék skutečně spolkla, musíme jej dopravit co nejdál do tlamičky, až ke kořeni jazyka. Kočka se zpravidla brání, takže pokud jsme na podávání léku sami, kočku se pokusíme nejprve znehybnit.

Abychom se ubránili poškrábání a pokousání, pokusíme se uplatnit chvat na způsob dvojitého nelsona: s maximálním klidem kočku posadíme na klín zády k sobě, přidržíme si ji předloktím v místech pod její bradou a dolní část jejího těla vč. nohou znehybníme vlastními stehny. Máme pak obě ruce volné na to, abychom lék aplikovali.

Mírným stiskem čelistních kloubů donutíme kočku k otevření tlamičky. Necítíme-li se natolik stateční, abychom strčili kočce dva prsty s lékem do tlamy, použijeme tupou pinzetu a prášek vložíme co nejdál do krku. Pak hned tlamičku kočce přidržíme v zavřené poloze a čekáme na polknutí.

Pokud zjistíme, že kočka má sice prášek v tlamě, ale ještě ho zdaleka nespolkla, zkusíme kočce navlhčit nos a pysky vodou nebo mlékem, což by mělo vyvolat automatické olíznutí a polykací reflex. Pro případ neúspěchu máme po ruce injekční stříkačku s vodou (bez jehly). Tupou špičku prostrčíme zavřeným koutkem kočce do tlamky a vstříkneme trochu vody. Stejným způsobem do kočky vpravíme léky kapalné, případně tabletu rozpuštěnou ve vodě. Některé tekuté léky bývají opatřeny aplikační trubičkou, kterou zavedeme stejným způsobem. Tekutina v tlamě by měla kočku donutit polknout.

O něco drsnější je způsob, kdy bránící se kočku musíme zabalit např. do osušky, abychom jí znemožnili obranu. To je postup účinný i pro aplikaci ušních, nosních nebo očních kapek. Pro skutečné bojovnice si předem připravíme silnostěnný pytlík se zdrhovací šňůrkou pod krk - i když vstrčit kočku do něčeho takového je náročné pro obě strany.

Nejen tablety léčí

Léčiva v čípku zavádíme kočce vždy po vyprázdnění. Zkušený chovatel nebo majitel apatické kočky možná zvládne tuto proceduru sám, většinou mají co dělat dvě dospělé osoby. Čípek se snáze zavede, když ho nejprve potřeme olejem – čímž si sami práci ještě ztížíme: udržet klouzající čípek a bránící se kočku je pro jednoho neřešitelný úkol. Po zdařeném úkonu musíme kočku znehybnit nebo zabavit, aby výsledek našeho úsilí nevytlačila.

Také k měření teploty kočce bychom si měli sjednat asistenta, protože tady navíc hrozí nebezpečí, že bychom v zápalu boje mohli kočce teploměrem ublížit.

Nejméně se kočka brání různým hojivým a léčivým mastem. Riziko újmy na zdraví v případě mastí a gelů nehrozí chovateli, ale jen a jen kočce – a tkví v jejím smyslu pro čistotu. Minimálně 15 až 30 minut po aplikaci mastičky musíme kočku zabavit hrou nebo mazlením, aby účinná látka neskončila v jejím žaludku, kde by napáchala víc škody než užitku.

Pokud je nutné místo s mastí překrýt obvazem, je pravděpodobné, že na obvazování budeme muset opět povolat po- mocníka, a ještě pravděpodobnější, že si kočka obvaz dlouho nenechá.

Z roztoků, koupelí nebo sprejů na kůži používáme jen ty, které jsou určené kočkám a nejsou toxické, a aplikujeme je přesně podle návodu. Nejčastěji jde o antiparazitika. Kapka "spot on" se umisťuje na krk ke kohoutku, tedy na místo kočce nejméně přístupné. Po dobu několika následujících hodin ale kočku oddělíme od jiných zvířat, která by jí mohla látku "vyčistit".